Letecké snímky Nové Vsi

Do mých chamtivých rukou se dostala pětice, ne zrovna tradičních, snímků mého bydliště. Jde o aktuální letecké snímky sídliště Nová Ves v Teplicích a přilehlého okolí. Proč se tedy o ně nepodělit a pro zvýšení informační hodnoty rovnou nepřihodit pár náhodných faktů o této pozoruhodné lokalitě.

Nová Ves se nachází na vrchu zvaném Ve Chvojkách (také "Kudlich" a "Na Jalovčinách"), jehož nejvyšší bod je v 383 metrech nad mořem, což je o deset metrů níž než nedaleká Doubravská hora. Hlavní dominantou Nové Vsi je dozajista největší vodojem v regionu. Mnozí jistě ví, že přijímá vodu z přehrady Fláje na Mostecku, ale už méně lidí asi ví, že přijímá vodu i z přehrady v Přísečnici na Chomutovsku, oficiálně se jmenuje Doubravka III, tyčí se do výšky 62 metrů, má kapacitu 15 000 m³ a jeho součástí je i malá vodní elektrárna.

Původní dominantou tohoto vrchu však není tato mohutná vodohospodářská stavba, ale Kudlichův pomník z roku 1888. Tento čtyřmetrový pískovcový obelisk tu byl postaven na památku rakouského poslance Hanse Kudlicha, který se v roce 1848 zasloužil o zrušení roboty. Jako podstavec mu slouží kupa kamenů (původně prý 150) označených vytesanými německými jmény obcí z Teplicka, Duchcovska a Bílinska, které na pomník přispěly. Před výstavbou sídliště Nová Ves v osmdesátých letech minulého století byl pomník dočasně přemístěn do depozitáře, aby se předešlo jeho zničení. Plány komunistických architektů byly vskutku velkolepé, což dokazuje například obrovská nikam nevedoucí ulice viditelná na přiložených snímcích.

Mezi další zajímavosti patří malé sportovní letiště s travnatou přistávací plochou, které leží u silnice do obce Straky. Za tímto letištěm se bohužel nachází kamenolom Všechlapy, který už řadu letu nelítostně užírá okolní krajinu. Jeho drtička navíc velmi vřele zásobuje okolí obrovským objemem prachu, který se k nemalé radosti obyvatel Novoveského sídliště, tak rád usazuje na jejich automobilech a oknech panelových domů.

A kde že to tedy vlastně přesně bydlím? Hledejte ten největší panelový dům ozdobený lešením. Mimochodem když jsme u toho lešení, tak lehce odbočím - tušíte na kolik dnes přijde "oprava a zateplení" takového panelového drobečka? Nehledě na obecnou stupiditu celé akce se mi totiž nechce věřit, že družstvo vybralo nejvýhodnější variantu. 18 miliónů Kč je dle mého soudu docela slušná pálka. No nic.

Pokud by měl někdo zájem o vyšší rozlišení těchto fotek, tak tady máte původní (lehce rozmazané) 10Mpx obrázky.

Film noir

Je film noir vůbec samostatným žánrem podobně jako například horor nebo thriller? Mnozí tvrdí, že není, ale film noir obsahuje tolik specifických znaků, že jde od ostatních snímků takřka na první pohled odlišit. Navíc i dnes po více než šedesáti letech od éry těch "pravých" noirů vznikají nové filmy o kterých bez rozmýšlení tvrdíme, že mají noirové prvky nebo je dokonce nazýváme neo-noirem. To je pro mě dostatečným znakem pro zařezení termínu film noir mezi filmové žánry. Je pravda, že i u klasických noirů dochází k častému přesahu do "obyčejného" thrilleru nebo dramatu a stanovit přesnou hranici je často nemožné, ale i v tom spočívá podstata škatulkování do specifických žánrů.

Jak tedy poznat film noir od "obyčejného" filmu? Když se nad tím teď zamýšlím, tak vlastně odst obtížně. Klasická éra toho "pravého" noiru spadá mezi čtyřicátá a padesátá léta minulého století. Jde o temný (noir = černý francouzsky) film s důrazem na práci se stíny a kamerou. Hlavním hrdinou bývá dost často soukromý detektiv, který se i přesto, že jeho cíle jsou většinou morálně "správné", nebojí při své cestě nakládat s právem, zákonem a pravidly po svém. Ne vždy, resp. možná až příliš často o soukromého detektiva nejde, ale prvky pátrání a jakási nemožnost přesně hlavního hrdinu zaškatulkovat jako klaďase jsou pro film noir typické. Hlavní hrdina také zpravidla bývá cynický chlápek, který nejde popsat jednodušeji než tím, že prostě "má styl".

V tom nejtypičtějším noirovém schematu nesmí samozřejmě chybět nějaká žena (většinou spíš více žen) a to hlavně nějaká femme fatale, čili krásná ale velmi nebezpečná žena, která hlavního hrdinu, ať už úmyslně nebo ne, okouzlí a úspěšně svádí. To mu ale situaci opravdu neulehčí a jemu začne právě díky jeho posedlosti jít o krk. Pro ilustraci vzpomeňme například na velmi kvalitní neo-noir Basic Instict a geniální femme fatale v podání Sharon Stone.

Abych to shrnul, tak pod pojmem noir si představím atmosférou temný film se stylovým hlavním hrdinou, o kterém se nedá jasně říct jestli je to vlastně opravdu goodguy. Hrdinovi může ale také nemusí zkřížit cestu krásná ale nebezpečná žena.

Z klasické éry mohu doporučit The Big Sleep (1946) se skvělým Humphrey Bogartem v roli Philipa Marlowea a nádhernou Lauren Bacall (viz zde). Asi nejtypičtější a pravděpodobně nejlepší film noir. Nebo třeba vynikající Double Indemnity (1944) v hlavní roli s charismatickým pojišťovákem, který si kvůli femme fatale ukousne větší sousto, než je schopen strávit. Laura (1944) se skvěle chytlavým scénářem a perfektními charaktery. Britský The Third Man (1949) odehrávající se v, temnou atmosférou prolezlé, poválečné Vídni. Kromě skvělých hlavních dvou postav si skvělou roli střihne i perfektní Orson Welles. Netradiční noirové romantické drama In a Lonely Place (1950) s nejlepším výkonem Humphrey Bogarta, který kdy předvedl. Naprosto typický noir Kiss Me Deadly (1955) s překvapivým vyústěním pátrání hlavního hrdiny a scénou, která dozajista inspirovala mnoho slavných filmů včetně Pulp Fiction nebo Indiana Jonese. Méně známý noir D.O.A. (1950) s úžasným úvodem, které vyústí v předem prohraný adrenalinový závod o čas. Kubrickův noirový heist snímek The Killing (1956) nebo velmi podobný francouzský film Rififi (1955). Jeden z nejlepších filmů vůbec - Sunset Blvd. (1950). Se skvělým hlavním hrdinou a jeho voice-overem. Velmi slavný The Maltese Falcon (1941) opět s Bogartem, tentokrát pátrajícím po cenné sošce sokola. A spousta spousta dalších velmi kvalitních snímků takových kvalit, které se dnes podaří opravdu výjimečně.

GT Avalanche Expert 2008

Jednoho krásného letního dne po příjezdu z hor se ve mě zrodila myšlenka o koupi nového kola. Dosud jsem byl štastným majitelem několik let starého Rock Machine Hurricane, které mě nikdy nezklamalo a na mé rekreační vyjíždky, které stokilometrovou hranici přesáhly jen zřídkakdy, bohatě stačilo. Jednou spolu se mnou dokonce přežilo dost nepříjemný pád spojený s brousením hlavy o silnici a dočasnou ztrátou krátkodobé paměti. Své dosavadní kolo jsem měl tedy rád a nebral úvahy o nákupu nového stroje příliš vážně.

Přesto jsem se začal trochu o současnou nabídku horských kol zajímat. Jako člověku neznalému skutečného cyklistického světa se mi z těch stovek různých kol a tisíců všelijakých komponentů točila pořádně hlava. Dokázal jsem se rozhodnout pouze pro to, že když už tak tedy nějaký hard-tail a stanovil si dvacetitisícovou cenovou hranici (kterou jsem okamžitě překročil...). Značkou ani modelem jsem si jistý opravdu nebyl. V této cenové relaci mi všechna kola přišla až moc dobrá, takže ve finále jsem dopadl jako blondýna v autosalonu a vybíral jen podle designu. Přesto jsem se nedokázal rozhodnout.

Tedy až do té doby než jsem v jednom cyklistickém časopisu zahlédl tuto reklamu. Láska na první pohled. Po přečtení několika názorů šťastných majitelů GT Avalanche Expert a prohlédnutí skvělých real-life fotografií jsem měl jasno. Potlačil jsem varovné signály svědomí, že kupuji all-mountain kolo i přesto, že po silnicích jezdím celkem často a dělal jsem, že nevidím varování o tom jak si GT Avalanche Expert s asfaltem příliš nerozumí a doma je jen v těžkém terénu.

Dnes ráno přišel vcelku objemný, ale podezřele lehký, balík a v něm napůl složený GT Avalanche Expert 2008. Stačilo jen nasadit řidítka, sedlovku a přední kolo. Potom trochu doladit upevnění přední kotoučovky, protože lehce zadrhávala. Po krátké panice z pro mě neznámých ventilků a náhodnému nalezení vhodné pumpičky (tímto děkuji neznámému cyklistovi, který tuto pumpičku ztratil někde na poli - opravdu se mi nyní hodila ;) bylo kolo připravené na testovací projížďku.

Jelikož jsou pro mě nášlapné pedály novinkou a na dodávku cyklistických treter ještě čekám, tak jsem byl nucen na pedály Crank Bros Candy nasadit jakési plastové "krytky" a mohl tak provizorně vyjet s obyčejnými teniskami.

Dojmy z jízdy? Z těch cca 30km mezi sedmou a devátou hodinou večerní těžko hodnotit, navíc je to pro mě dost šokující změna z "obyčejného" kola na kolo už celkem "slušné".

Co tedy amatérského cyklistu jako jsem já při prvním svezení na GT Avalanche Expert 2008 okouzlí?

Jako první asi skvělá vidlice, která narozdíl od mé dosavadní neuvěřitelně tlumí všechen možný i nemožný terén. Na asfaltu jsem si sice před uzamknutím připadal jako, kdybych si osedlal nějaký pogo stick, ale po uzamknutí bylo všechno ok. Co mě vyděsilo před jízdou byly hydraulické kotoučové brzdy, tuna manuálů a varování o tom jak je správně udržovat, doplňovat olej atd. atd.. Při jízdě jsem si ale připadal konečně bezpečně a skutečne ubrzdil každý sjezd. Na silnici mohutné pláště Kenda Nevegal, 26 x 2.1 působí jako nafukovací balóny a při vyšší rychlosti pochopitelně celkem hučí, ale v terénu je to samozřejmě jiné kafe. Pocit jistoty i na opravdu off-road povrchu se nedá pořádně popsat, ale věřte mi, že to prostě stojí za to. Precizní je samozřejmě i řazení, když řetěz po kolečkách přeskakuje jako po másle a řazení není jako na laciných kolech utrpení ale radost. Devítikolečko vzadu potěší, takže si můžete slušně přišlápnout i z kopce nebo jet solidně rychle i na rovince. Většina z těchto věcí je asi samozřejmostí, ale věřte mi, že přechod ze starého kola o několik tříd výše na GT Avalanche Expert 2008 je pro mě přechodem dost skokovým, takže jsem vyplesknutej prakticky ze všeho.

Profesionální zhodnocení kola ode mě v blízké době tedy rozhodně nečekejte, protože drtivé většině věcí stále ještě nerozumím. Pokusím se aspoň dodat nějaké fotografie. Prozatím jen narychlo několik nepříliš detailních fotek s pozadím Českého středohoří a částečně i Krušných hor poházených tady okolo.

Nick Cave v Praze

Ačkoliv jsem si vždy byl vědom, že Nick Cave je jakousi žijící legendou, tak mě jeho tvorba záhadným způsobem míjela. To se však změnilo po vydání aktuálního alba Dig, Lazarus, Dig!!!. Tolik pozitivních recenzí a kladných ohlasů jsem ještě nikdy nezaznamenal a má zvědavost opět zvítězila. Hned po prvním poslechu jsem pochopitelně ihned začal dohánět mou neznalost Caveovi, dnes už takřka pětatřicetileté, hudební kariéry. Když jsem se dozvěděl, že se svojí kapelou The Bad Seeds v rámci evropského turné na podporu nové desky zavítá i do Prahy, tak jsem prostě nesměl chybět.

K čertu s tím, že je termín uprostřed zkouškového. Zkoušky počkají. K čertu s tím, že nemám s kým jít, tohle si ujít nenechám. Lístek na stání za 880Kč není možná na takovou akci zrovna vysoká cena, ale pro studujícího člověka je to stále pořádná rána do rozpočtu. Celkem mi zamrazilo když jsem do Prahy málem vyrazil bez lístku, který mi asi měsíc ležel na stole přímo na očích "abych na něj nezapomněl"...

Ona ta cesta byla vůbec celkem zajímavá. V Teplicích zrovna probíhalo slavností zahájení lázeňské sezóny což, jak jsem zoufale na zastávce stojící pochopil, je zřejmě omluva pro čtvrthodinové zpoždění trolejbusu. Vytočený lidmi, kteří nebyli schopní jít 200 metrů pěšky a zdržovali neustálými výstupy a nástupy už tak solidně opožděný spoj, jsem vyběhl na vlakové nádraží. Když mě od cílové budovy dělil poslední přechod na kterém zrovna začala auta zastavovat, usoudil jsem že mají červenou a chodcům naskočí co nevidět zelená. Nakročil jsem tedy neohroženě do vozovky. Mým smělým pohybem jsem vyprovokoval i ostatní chodce, kteří mě oddaně následovali... přímo pod kola rozjíždějího se Wartburgu. Doufám, že byli všichni pohotoví a stihli před tímto východoněmeckým monstrem uskočit jako já. Po zakoupení zpáteční jízdenky vítězně kontroluji hodinky a při letmém pohledu na tabuli odjezdů si všímám číslice 25 značící zpoždění mého rychlíku. Skvělé. Vynikajicí. Taky tak milujete České dráhy?

Dobře, přesuňme se do T-Mobile HC Sparta arény, která byla zaplňena fanoušky Nicka Cavea snad z celé střední Evropy. Jako předkapela vystoupili Ed Kuepper & Jeffrey Wegener, které jsem neznal a o to víc jsem byl příjemně překvapen. Svým alternativním rockem dostali publikum pořádně do varu. Bohužel odstranění jejich bicích, lehké přeskupení scény a nastavení zvuku trvalo na můj vkus docela dlouho a všichni zase vychladli.

Nicméně všichni pochopitelně ožili když nastoupili The Bad Seeds a začli pomalu hrát melodii Night Of The Lotus Eaters, po chvíli naběhnul Nick Cave a hned všechny pořádně rozhýbal. Dost jsem se těšil na to jak bude znít Lazarus na živo, protože i když nejde o nejlepší song, tak její chytlavost a hitovost hned na první poslech se jí upřít nedá. Zazněla hned jako druhá a musím přiznat, že jsem byl lehce zklamán docela nevýrazným zvukem. Chuť mi však spravilo třetí Tupelo, které i díky skvělému nasvícení scény mělo skvělou atmosféru. To samé by se dalo říct i o páté Red Right Hand, kdy se už v publiku probudil snad každý a koncert měl odsud stoupající tendenci.

Nick byl až nečekaně pohyblivý, skákal, blbnul a narážel do sebe s Warrenem Ellisem. Navíc docela dost komunikoval s publikem (tedy až na poněkud nejistý pozdrav), křiklavým Polákům vysvětloval proč nezavítal v rámci turné i k nim, jiným zase odpovídal, že do publika skákat prozatím nehodlá, ale hodil mezi lidi aspoň svůj ručník. Nejsem znalec, ale na kytaru docela válel. Dost výrazný byl i Warren Ellis, který je taky skvělý showman a do těch houslí/kytar/čehokoliv se umí pořádně opřít. Neskutečný nářez byl Papa Won’t Leave You Henry, který měl podle mě u publika největší úspěch. I s dvěma přídavky zahráli celkem 21 songů, což je myslím úctihodné číslo. Když se ale počet odehraných skladeb stupňoval, tak jsem měl strach, že už nezazní Stagger Lee. Naštěstí byl ponechán jako třešnička na dortu na úplný závěr. Se včerejší show jsem rozhodně spokojen, poněvadž předčila veškerá má očekávání.

Na Flickru jsem objevil docela solidní fotky (narozdíl od těch mých z mobilu :/), takže rozhodně doporučuji: link

Dvě videa na YouTube Papa Won’t Leave You Henry a Dig Lazarus Dig!!!.

Setlist:

01. Night Of The Lotus Eaters 02. Dig Lazarus Dig!!! 03. Tupelo 04. Today’s Lesson 05. Red Right Hand 06. Nobody’s Baby Now 07. Midnight Man 08. The Mercy Seat 09. Deanna 10. Lie Down Here (And Be My Girl) 11. Moonland 12. The Ship Song 13. We Call Upon The Author 14. Papa Won’t Leave You Henry 15. More News From Nowhere (1st encore) 16. The Lyre Of Orpheus 17. Get Ready For Love 18. Hard On For Love 19. Into My Arms (2nd encore) 20. Lovely Creature 21. Stagger Lee

Carnivàle

To nejhorší co vás na začátku zkouškového může potkat (a vždycky potká) je těžko popsatelná potřeba se co nejdéle vyhýbat veškeré přípravě. Dokonale slunečné počasí tomu také moc nepřidá a vše na co se za celý den zmůžete, je neustálé posouvání ďábelsky tlustých učebnic pryč ze zorného pole. Jste doma, takže už vás ráno nebudí nesnesitelné budíky vašich spolubydlících, kteří byli neschopní si svůj rozvrh sestavit inteligentně jako vy až na odpoledne. Vstáváte tedy až vás probudí polední vedro a obědváte, kdy běžný člověk dojídá svoji večeři. Přes den toho pochopitelně moc nestihnete, což skrytě vyhovuje vašemu svědomí, které občas uspokojíte prolistováním nějakých skript. Co ale večer? Respektive v noci? Chce to nějaký seriál. Něco kvalitního.

Carnivàle je dalším z řady seriálů z produkce HBO, což samo o sobě příliš lidí nenaláká, ale fakt že jde o mysteriózní drama odehrávající se ve třicátých letech minulého století v pouštních oblastech Spojených států už něco do sebe má. Seriál sleduje osudy postav putujících s cirkusem Carnivàle a myslím, že už po zběžném pohledu na promo obrázek je jasné, že nepůjde o postavy zrovna ledajaké. Trochu jsem váhal, protože nesnáším cirkus a podobné nesmysly. V cirkusech bývají zejména klauni a opice a neznám trapnější a otravnější stvoření. Carnivàle je ale jiný, žádní klauni, žádní nesnesitelní primáti.

Dokonalá postapokalyptická (lépe řečeno spíš pre-apokalyptická) atmosféra vystřižená z Falloutu a mysteriózní prostředí ala Arcanum se v seriálech jen tak nevidí. O čem je příběh? To kdybych věděl. Mám za sebou jen první dvanáctidílnou sezónu a neodvážím se spekulovat o pointě až nečekaně komplexního příběhu. Konce druhé sezóny se však obávám, protože Carnivàle trpí Firefly syndromem. Bystřejším z vás došlo, že jde bohužel o další výjimečně kvalitní, ale nedokončený seriál. Herecké složení je typicky seriálové, tedy pár povědomých lidí jako je hlavní hrdina aka John Connor ze třetího Terminátora nebo ostatní známé postavy ať už z legendárních Twin Peaks, rozporuplného Prison Breaku nebo nadějných Heroes.

Díky své temné atmosféře je Carnivàle přirovnáván právě k Twin Peaks, což je dost nepřesné protože jediné co mají seriály společné je to... že jsou seriály a herec Michael J. Anderson. Carnivàle je mnohem, mnohem temnější a naprosto bez humoru. Pokud vám nevadí mysteriózní nádech (komu by to sakra mohlo vadit, tohle není Cirkus Humberto) a dost časté zmínky o náboženství v linii kněze (což by mi normálně jako ateistovi vadilo, ale sem tyto zmínky o dobru a zejména zlu prostě patří a skvěle sedí) tak je Carnivàle skvělá volba. Navíc jde o u nás poměrně neznámý počin a je fajn občas nejít s davem a objevit něco originálního, ne?

YouTube - must-see trailer

CSFD - 88%

IMDb - 9.1/10 (!)

The Eye

Originální název: Jian gui
Anglický název: The Eye
Země: Hong Kong, Thajsko, Singapur, Velká Británie
Rok: 2002
Režisér: Oxide Pang Chun, Danny Pang
Stopáž: 99 minut
Žánr: hororový thriller

IMDB ČSFD

Představte si víc hororový Šestý smysl bez Willise a vyrobený v Číně. Zní to šíleně? Možná, ale Oko je poměrně známý a úspěšný Hong Kongský snímek. O tom možná svědčí, že se brzy dočkáme amerického remaku v hlavní roli s Jessicou Alba.... A ne, to není vtip. Teď už to zní děsivě, co? Radši zpátky k asijskému originálu.

Film se z převážné části odehrává v Hong Kongu, ale později navštívíme i Thajsko. Od dvou let, nyní tak pětadvacetiletá slepá žena podstupuje operaci rohovek a získává opět zrak. Ani se nestihne pořádně rozkoukat a už vidí věci, které by vidět neměla. Jaké? Řekněmě, že slavná věta "I see dead people." by se sem hodila skvěle. Tato vidění působí o dost hororověji než v případě Šestého smyslu a není divu, že to naší hrdinku brzy přestane bavit a bude se snažit udělat vše pro to, aby tato nechtěná vidění přestala. Pomůže jí v tom její doktor, který ji původně měl pomáhat zvládnout opětovné získání zraku. Možná se divíte na co člověk, který znovu získal zrak potřebuje doktora. Jelikož ale naše hrdinka nevidí od dvou let, tak i třeba poznávání jednoduchých předmětů pouze očima, psaní nebo čtení je poněkud nové.

Logicky se tedy vydávají po stopách původní majitelky rohovek. Žádná šokující odhalení se nekonají a pointa je celkem předvídatelná, ale jednoduchost není na škodu, protože vše působí uvěřitelným dojmem. Film je zajímavý i z kulturního hlediska, protože zaslechneme jednak mandarínštinu s kantonštinou tak i thajštinu proloženou trochou angličtiny.

Délka filmu docela rychle uteče. Hororvých momentů není zrovna příliš, ale některé jsou o to víc intenzivnější. Jde o poměrně zajímavý film, který má rozhodně zajímavý námět a připravuje tak slušnou půdu pro americký remake.

Hodnocení: 8,5/10

Důvod ke shlédnutí: "I see dead people" made in Hong Kong

Dr Pepper podruhé

Přesně před rokem jsem tu naříkal nad tím jak je u nás Dr Pepper k nesehnání. "Nečekaně" je situace bohužel stále stejná. Čím to? Čechům nesedí přilišně višňová příchuť a tak se tu Dr Pepper prostě moc neujal. Ochutnejte třeba Coca-Colu Cherry... Cítíte chuť třešní? Možná tak trochu slabé aroma, ale za "chuť" se to považovat nedá. Tu nabízí právě Dr Pepper. Po dlouhém čekání se mi opět do rukou dostává několik plechovek přímo z Londýna z čehož mám pochopitelně radost a sbíhají se mi sliny, ale na druhou stranu mě štve, že si jej stále nemohu nikde v Česku koupit :( Možná je to dobře... Dr Pepper tak zůstavá jistým mýtickým nápojem, který je v těchto končinách tak obtížně sehnatelný :)

Mimochodem spoustu lidí název nutí psát za "Dr" tečku. Ta se tam však už od roku 1950 neuvádí. Proč? Vypadá to líp a nezní to už tak "lékařsky" :)